Antonín Panenka

Klubová kariéra

Tento útočný záložník je pověstný svými přesnými přihrávkami a nebezpečnými přímými kopy. Panenka hrál většinu své kariéry za Pražské Bohemians, kde odstartoval svou dráhu v roce 1959. Roku 1981 Panenka opouští Bohemians pro angažmá v Bundesligovém Rapidu Vídeň, s kterým vyhrál dvakrát rakouskou nejvyšší ligu a jednou Rakouský pohár. V roce 1985 se dostává Rapid do finále Poháru vítězů pohárů, kde byl Panenka v roli střídajícího hráče. Rapid však podlehl 3 – 1 Evertonu. Později téhož roku Panenka přestupuje do VSE St. Pölten, kde zůstává další dvě sezóny. Později se však dostává do týmů, které hrály nižší soutěž.

Panenkova penalta

Panenka se dostává do mezinárodního povědomí jako reprezentant Československa, když se národní tým na Euru 1976 probojoval do finále proti západnímu Německu. Po nastaveném čase bylo skóre stále 2 – 2 a tak přišly na řadu první penalty v historii finále evropského mistrovství. Prvních sedm střelců svou šanci proměnilo. Zlom přichází při kopu čtvrtého z Němců, Uliho Hoeneße, který střílí nad břevno. Za stavu 4 - 3 pro Československo se k pokutovému kopu staví Panenka, který může svému týmu zajistit vítězství a je tak pod velkým tlakem. Německý gólman Sepp Maier skáče do leva, zatímco Panenka podsekává míč, který pomalu padá doprostřed brány. Po tomto velice drzém gólovém pokusu označuje jeden z přihlížejících francouzských novinářů panenku za "básníka". Dodnes je tento kop jedním z nejslavnějších v historii fotbalu a udělal ze jména Panenka synonymum tohoto stylu penalty.

Sám Antonín Panenka říká, že s tímto nápadem přišel na tréninkovém hřišti Bohemians, klubu, kde strávil několik let.

"Nikdo nikdy nekopl penaltu tímhle stylem. S tímto nápadem jsem přišel poté, co jsem po tréningu cvičil pokutové kopy s naším brankářem, Zdeňkem Hruškou. Aby to bylo zajímavější, tak jsme se při každém kopu vsázeli o pivo či tabulku čokolády. K mé smůle byl Zdeněk úžasný brankář a já tak prohrával stále více a více peněz s každým jeho zákrokem. Toto mělo za následek to, že jsem později ležel v posteli a přemýšlel, jak na něj vyzrát. Nakonec jsem si uvědomil, že brankář vždy čeká až do posledního momentu aby zkusil odhadnout, kam střela poletí a skočit pro ni ještě před kopem tak, aby ji stihl. Rozhodl jsem se, že bude nejspíš nejlehčí skórovat tak, že budu předstírat střelu a nakonec jen lehce nakopnu míč doprostřed brány. Brankář tak vždy skočil po balónu, až když už jsem ho kopal a tak neměl šanci se vrátit tak, aby střele zabránil. Zkoušel jsem to na tréningu a vždy to fungovalo. Následným problémem bylo pak to, že jsem tloustl po všech vyhraných pivech a čokoládách."

Panenka svou penaltou udivuje fotbalové komentátory i dnes tím, jak zvládl stres v kritické situaci a kopl pokutový kop tímto způsobem. V případě, že by gólman neskočil na jednu ze stran, vypadal by Panenka jako hlupák. Panenka však říká, že nikdy nepochyboval o tom, že se mu to povede.

"Začal jsem to trénovat asi dva roky před Eurem, ze začátku v přátelských utkáních a pak také párkrát v ligových zápasech. Fungovalo to tak dobře, že jsem se rozhodl použít tuto techniku v případě, že budu kopat penaltu na mistrovství. Samozřejmě to byla velká náhoda, že ta možnost přišla ve finále po tom, co Němci vyrovnali v poslední minutě, došlo na penalty a hráč přede mnou minul. Bylo to jako boží vůle. Bylo mi jasné, že na tisíc procent kopnu tak, jak sem kopl."

Tak jako v případě vítezství na Euru 1976, pomohl Panenka národnímu týmu získat třetí místo na dalším Euru v roce 1980 po tom, co v penaltovém rozstřelu napomohl svým golem ke stavu 9 -8. Na mistrovství světa v roce 1982 Panenka skóroval dvěma penaltami, ale bohužel se jednalo o jediné dva góly našeho týmu na tomto turnaji a tak se národní tým neprobojoval ani ze základní skupiny.